Pátrání po chatě Eduarda Ingriše
Jednou z neopomenutelných osobností, která je se Svatojanskými proudy spojena je hudební skladatel, dirigent, fotograf, kameraman, cestovatel a milovník přírody Eduard Ingriš (1905-1991). Ingriš nebyl takovým tím pravým trampem, byl spíše jak by se dnes řeklo chatařem. Přesto byl autorem mnoha písní, které zněly a dodnes znějí u táborových ohňů. Kdo by neznal dnes již zcela zlidovělou píseň „Teskně hučí Niagara“ ke které napsal hudbu, nebo celosvětově známou polku „Škoda lásky“ u níž je Ingriš autorem aranže.
Ingriš zavítal do proudů poprvé na sobotní výlet na jaře 1935 a pak ještě několikrát a lokalitu si oblíbil. V zimě 1941 zde na doporučení nakonec zakoupil v osadě Margon chatu vlastní. Ingriš používal chatu celoročně a měl to zde moc rád. Často zde bylo opravdu živo a návštěva střídala návštěvu. Zavítala sem řada jeho přátel, kamarádů i příbuzných, a to například včetně tehdy známých hereček Zity Kabátové, Heleny Bušové, Stelly Májové a Naděždy Vladykové. O to těžší bylo asi jeho loučení v roce 1947, když opouštěl nejen svou chatu, ale nadobro i republiku.
A kde ona ta Ingrišova chata ve Svatojanských proudech vlastně stála? No to bylo dnes dosti problematické zjistit. Osadě Margon se totiž stal osudný fakt, že se rozkládala přímo v prostoru, kde se později nacházelo staveniště Slapské přehrady. Zdejší terén je tak dnes značně změněn. Stejně tak byla při stavbě přehrady, a hlavně přístupové komunikace k ní, odtěžena i část skalního masivu na kterém stály některé chaty.
Částečným vodítkem nám však naštěstí mohou být tři kroniky, které Ingriš na chatě psal. Ty se dodnes dochovaly a jsou plné fotografií a zápisů z života na chatě. Zajímavou novinkou (alespoň po mě) bylo tak pro začátek zjištění, že ony ty chaty byli postupně vlastně dvě a ta známá, zvaná „Nemuzikantská“, byla až ta druhá…
Více již brzy v knize Výlet k Vltavě do Svatojánských proudů.